V jistém smyslu jsou lidé naším vlastním zaměstnáním. Naším úkolem je dělat jim dobro a snášet je. Ale když nám brání v řádných úkolech, stávají se pro nás irelevantními – jako slunce, vítr, zvířata. Naše činy mohou být jimi brzděny, ale nemohou být ničím, aby byly na překážku našim záměrům nebo našim dispozicím. Protože se umíme přizpůsobit a přizpůsobit. Mysl se přizpůsobuje a převádí ke svým vlastním účelům překážku našeho jednání.