Dnes jsem mluvil s několika pravicovými přáteli a uvědomil jsem si jeden z největších problémů – vidí jen ty šílence, kteří říkají nechutné věci o smrti Charlieho Kirka. A to je pochopitelně hnací vztek. Jiní říkají hezké věci, ale to není žádná novinka. Nemusíme souhlasit s tím, co Charlie řekl. Nemusíme na nic měnit názor. Ale v situaci, jako je tato, kdy tragicky zemře mladý muž s rodinou, základní slušnost vyžaduje, abychom řekli - a mysleli - je nám moc líto vaší ztráty.

Bojím se o Trumpovu bezpečnost. Ten střelec byl profesionál. Byl bych překvapen, kdyby to byl rando levičák. Pokud to není náhodné, pak cíl pravděpodobně zasel rozdělení a nenávist. Co by vyvolalo výbušný vztek – udeřit na Trumpa. Měli by zdvojnásobit ochranu jeho tajné služby.

Před časem jsem tato pravidla vydal pro internet. 1. Když se neshodneme, bojujeme. 2. Poté si dáme pivo. 3. Když se dohodneme, spojíme se. Překvapivě jsem dostal hodně kritiky za tu větu o pivu. Lidé se ptali: "Ach ano, dal byste si pivo s Charliem Kirkem?!" No, udělal jsem to. A jsem ráda, že jsem to udělala, protože teď se k tomu nedostanu. Ano, Charlie a já jsme se hodně neshodli a mluvili jsme o opravdu důležitých věcech. Ale nějak jsme neztratili svou lidskost. Pořád jsme byli Američané. Všichni se teď můžeme rozhodnout, že se budeme nenávidět. To je normální, lidská reakce. Můžeme se rozhodnout obviňovat jeden druhého, a jsem si jistý, že to uděláme, donekonečna. Nebo se můžeme vzepřít hlasům rozdělení v zemi a dát si spolu pivo. Tentokrát ve smutku. Pokud opravdu chcete vrátit úder tomu, kdo to udělal, naslouchejte jeden druhému, místo abyste se navzájem nenáviděli. Chtějí, abychom se navzájem nenáviděli. Chovat se k sobě navzájem jako k bratrům a sestrám, jako ke sjednocené Americe, by bylo historickým aktem vzdoru. Protože jsem vlevo, půjdu první. Za všechny na pravici, a zejména za rodinu Kirkových, je mi moc líto vaší ztráty. Sdílím váš zármutek a chci, abyste věděli, že naše srdce jsou s vámi!