Charlie Kirk byl lidská bytost. Byl to člověk s rodinou, která ho milovala. Nemusíme souhlasit s vírou všech kolem nás, ale potřebujeme mít odvahu jasně vidět, jak naše tvrdé srdce, bezcitnost nebo lhostejnost vůči lidskosti druhých kolem nás trhá zemi na kusy. Nemůžeme jednoduše volat po jednotě nebo požadovat, aby se ostatní napravili, aniž bychom se nejprve zabývali způsoby, kterými jsme nežili podle našich vlastních standardů. V této zemi nemůže být jednota a milost, dokud se jako jednotlivci nepostavíme čelem ke svým vlastním nedostatkům. Hlasoval jsem pro rezoluci k uctění Charlieho života – ale žádná legislativa ho nevrátí zpět ani nespojí naši zemi, aniž by každý z nás jako jednotlivec přijal odpovědnost za způsoby, jakými jsme se přizpůsobili rozbitosti tohoto světa, za naši fixaci na nedostatky spíše než na krásu našich bratrů a sester. Nikomu z nás není slíbena ani minuta na této zemi. Musíme se obrátit k vážné práci a pilně, uvážlivě a radostně ctít přikázání milovat jeden druhého.